Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obsah románu

5. 1. 2007

Citát z dopisu nejmenovaného vědeckého pracovníka dceři (básnířce) Jan Páska:

Váš talentovaný táta vytvořil přesný, psychologicky svěží a dojímavě  živý obraz mentality svých (mých) vrstevníků a způsobu myšlení, ve kterém je mi  (a bylo mi) velmi  dobře na světě; aniž o tom ví, stal se mi (a  mě podobným) velmi blízkým člověkem. Spolupůsobení jeho pohledu na svět a Vašich  upřímných a intenzívních básní mi způsobuje stálou klidnou  radost.

Tančili jsme holanďana, aneb zlátnoucí šedesátá léta

  Šestiletý Radim nachází zálibu v dětských hrách na doktory se svými dětskými kamarádkami ze sousedství To koreluje s furiantským vychloubáním jeho venkovského dědečka, který všem sousedům vypráví, že jeho vnuk bude jednou doktorem. Radimovou dětskou láskou se stává v první třídě Marcela, která se ho rázně zastane, když mu jiný kluk vrazí facku. Je to však láska tajná. Posedlost po zkoumání anatomických proměn dívčího těla Radima neopouští po celou dobu základní školní docházky. Osahává a svléká své sousedské kamarádky, ale tajně miluje spolužačku Marcelu. V deseti letech přichází do jejích třídy Pavlína, do které se zamiluje. Pavlína je ctižádostivá dívka z chudé rodiny. Marcela a Pavlína se stávají největšími kamarádkami. Marcela je kultivovaná maloměstská blondýnka, Pavlína naopak je divoká dívka z lesů.
 Když jednou do jejich městečka zavítal cirkus, seznámil se Radim se stejně starou cirkusáckou dívkou Žanetou, která ho provedla cirkusem a také maringotkou, ve které s rodiči žije. Zvláštní dívka s balkánskou krví a s pronikavým pohledem v Radimovi zanechá nesmazatelnou vzpomínku. Marcelina kritická poznámka na účet života cirkusáků, a tedy i Žanety, způsobí ostrou výměnu názorů mezi Radimem a Marcelou. Je to také okamžik, kdy Marcela začne brát Radima na vědomí. Jsou nejlepšími žáky ve třídě a neustále spolu soupeří o první místo v prospěchu.
 Na vánočním večírku v sedmé třídě Pavlína zazáří jako taneční hvězda. Radim, který je do ní zamilován, prožije téměř otřes, když ho Pavlína vytáhne na parket k tanci. Poprvé na tomto večírku uslyší z gramofonu hlas Elvise Presleyho a jeho píseň Heartbreak Hotel. I tento moment se mu vryje do paměti v souvislosti s Pavlínou a také se po letech opět v souvislosti s Pavlínou z paměti vyvolá. Vrcholný zážitek s Pavlínou ze školních let je z posledního školního výletu na Velkou Fatru. Radim zosnuje noční výpravu do dívčího pokoje, a tam, v zoufalé situaci, kdy hrozí přistižení učitelem, se schová k Pavlíně do postele. Přes ohromný strach v této situaci svérázným způsobem vyzná Pavlíně lásku.
 Pavlína s Marcelou se scházejí často u Marcely doma. Tam se Pavlína své kamarádce svěřuje s trápením nad rodinnými poměry, které u nich doma panují. Chce jít na střední školu do Brna a odejít z domova. V poslední školní den zdrží nostalgie Radima i Marcelu ve škole. Nezávisle na sobě je něco žene zpět do třídy, kde se setkají. Než se rozejdou, dají si slib, že zůstanou věrnými kamarády.
 Střední škola začíná pro Radima chmelovou brigádou, na které pozná spolužačku Ivu. Při tanci s ní poprvé skutečně pozná řádění hormonů ve svém těle. Nastávají gymnasijní léta, ve kterých se silně tlakuje Radimův sexuální a citový hrnec. Radim cítí, že láska chodí kolem něho, ale také ví, že ještě nedozrál na to, aby k lásce dosáhl. Vědomě na sobě pracuje. Učí se, sportuje se svým věrným kamarádem Mirkem, tančí, hraje na klarinet a na kytaru a zpívá. Hluboce prožívá taneční. Jedna z jeho sudiček mu vdechla do duše blues. Inhaluje krásu tance, který se stává jeho obrovským koníčkem.
 Na jednom z prvních plesů se zamiluje do Dáši. Dáša je jedna z dívek, patřící do party, která každý den jezdí autobusem z městečka do Brna. S Dášou začíná vztah, který je tak neurčitý, že nedá spát ani Radimovu kamarádu Mirkovi. Tomu se Radim svěřuje, že sice Dášu miluje, ale prostor, který kolem sebe a pro sebe vidí, ho svým rozměrem přitahuje a vzrušuje příliš na to, aby se připoutal k jednomu jeho bodu – Dáše. Poprvé si sám přiznává schizofrenní mysl, ve které mu bude vzdálené blues zastiňovat zrak při chůzi kolem lásek, které mu budou stát u cesty. Radimova pevná vůle a dech jiné sudičky přinesly ovoce v posledním ročníku gymnázia. Radim se vytáhl, stal se sebevědomým a atraktivním klukem. Na lesní brigádě na Šumavě mu svoji přízeň nabízelo hned několik spolužaček, ale nejcennější byla přízeň Ivy, která byla tiše pokládána za třídní královnu.
 Svět se začal měnit. Na světovou scénu vstoupily takové osobnosti, jako byli J.F.Kennedy a Nikita Chruščov, na hudebním nebi zavládl bigbít, začali se nosit malá tranzistorová rádia, texasky a silonové košile. Šedesátá léta dostaly přívlastek „zlatá“. Zlatá šedesátá léta. Svět hudby ovládli Beatles. Železná opona přestala být neprodyšná. V Československu se poslouchalo radio Luxemburg, sledovala se rakouská televize, vznikaly divadla mladých forem a v Literárních novinách se začaly objevovat odvážné články. Reakcí mládeže v našem městečku bylo založení Klubu mladých, který měl dělat hlavně satirické divadlo malých forem. Protagonisté tohoto divadla napsali první pořad „Ach to mládí.“ Zapojili se téměř všichni, snad jen Radim zůstal stát bokem, jako pasivní pozorovatel. Necítil se na to, aby hrál divadlo. Nedlouho před tím prodělal onemocnění, které zanechalo následky na jeho vegetativní nervové soustavě. Byl vnitřně nervově labilní a stresové situace mu nepřiměřeně zvyšovaly krevní tlak. To jeho třetí sudička naznala, že je třeba Radimovi srazit hřebínek. Necítil odvahu jít s tímto handicapem na jeviště. Tak z povzdáli sledoval, jak se na jevišti pohybují jeho tři lásky a slyšel, jak někde v jeho blízkosti šustí křídla andělů a z dáli zní blues brblavého saxofonu.
 V Radimově životě se objevují dva noví kamarádi – Vojta a Viktor. Ve Viktorově chatce na zahradě zakládají spolek nazvaný „rytíři podvazkového pásu“. Byl to svým způsobem dopad Radimova odklonu od klubu mladých, který připravoval své první divadlo. K úplnému odloučení Radima od klubu však nedošlo a dojít nemohlo, protože k němu byl Radim připoután pevným poutem - trojicí dívek Marcela, Pavlína, Dáša. Miloval všechny tři, každou jinak. Tehdy ještě nevěděl, že když bude někoho v životě milovat, tak mu to zůstane navždy.
 Radim se zatím pilně připravuje na maturitu. Na pozadí divadelních zkoušek pořadu „Ach to mládí“ prochází Radim řadou pro něho důležitých událostí. Už tak dost rozechvělý bigbítovou atmosférou, je uchvácen koncertem Olympicu, kde spolu s ostatními mohl vidět a slyšet takové hvězdy jako Miki Volek nebo Pavel Bobek, prožívá zamilování do mladší spolužačky, která mu chce věnovat své panenství. Na velké silvestrovské zábavě se také událo mnoho, Radim tam nejdříve prožil milostnou episodu s krásnou dívkou Květou, pak se opilý pokoušel o přízeň Dáši a nakonec se osudovým způsobem ocitl bok po boku s Marcelou na jevišti, kde zpívali milostný duet.
 Maturitu složil Radim v pohodě. Vychutnal si pocit jistoty a sebevědomí při zkoušce z fyziky. Jako by právě tam chytil pořádný vítr do plachet, pokračuje v suverénní jízdě i na maturitním večírku. V přilehlém parku se poprvé opravdu miluje s jednou z třídních hvězd, a při ranním loučení maturantů si grandiózním polibkem vychutnává třídní královnu Ivu. Radim všechny tyto své prožitky vnímá ne jako dobývání, ale spíš se cítí být obdarováván a své úspěchy přijímá s vděkem a láskou.
 Soubor divadélka Termafor úspěšně předvedl představení „Ach to mládí“ a také to patřičně oslavil. Vínem, tancem, zpěvem a nechyběla i špetka sexu. Prezentovali se městečku opravdu tak úspěšně, jak říkala kritika? Z jakých úst ta kritika zněla? Z úst představitelů komunistické moci a jejich přisluhovačů! Radikálnější členové souboru nebyli spokojeni. Byla to ostudná blamáž! Ve svých scénkách říkali lidem právě to, co chtěli představitelé moci! Nad osudem Termaforu se poprvé objevil otazník.
 Čas nemilosrdně valil všechno před sebou jako buldozer. Ve čtyřválcovém motoru vařili Beatles, na plyn šlapal Miki Volek a volantem svorně točili Jiří Suchý a Jiří Šlitr. Klub mladých byl jako životem překypující těleso. Nastával jim čas zábavy. Čas adorace mládí. Opojný čas, na který nikdo nezapomene. Tančili holanďana a opíjeli se koktailem, namíchaným z vína, bigbítové muziky, potu, cizích slin v ústech, sexuálních sekretů a slz smíchu. Radimovi se zjevovali andělé. Neviděl je, ale slyšel šustot jejich křídel. Věděl, že je to láska. Nevěděl, jak vypadá láska, ale každou chvíli ji cítil poblíž sebe. Připadalo mu, že jsou jako dva slepci – láska a on. Tápali v prostoru a hledali se. Radim bral do rukou svůj klarinet a hrál blues. Dlouhé, táhlé, válející se jako ranní pára nad řekou. Když se zahleděl do očí Pavlíně, vytvářel se mezi nimi tunel. Tím tunelem přicházela až k němu, jako kdyby ji přiblížil dalekohled. Cítil stesk a touhu pro něčem, co neuměl vyjádřit. Když vpustil do své duše Marcelu, ucítil slunce. Hleděl s nostalgií na svoji nejmilejší kamarádku a cítil zvláštní tlak za očními víčky a za kořenem nosu. Pak tady byla Dáša. Zvonivý smích, naivním údivem pootevřená ústa a doširoka otevřené oči. Každým pohledem, jako by se na něco ptala. Byla to nekonečná série nevyslovených roztomilých otázek, které Radima obrovsky vzrušovaly.
 Nadcházející prázdniny mají partu na dva měsíce rozdělit. Poslední předprázdninovou akcí je koupání v lomu a večer taneční zábava - letní noc. Na letní noci se střetávají s klukem, který nedlouho předtím ublížil Marceli a teď provokuje tím, že na parketu předvádí svého ostravského holanďana a strhává na sebe pozornost. Všichni cítí, že je to z jeho strany výsměch a výzva. Zraky se upírají na Radima. Pokoří on pyšného Ostraváka? Radim cítí, že musí výzvu přijmout. Jde na parket s Dášou. Po počátečním nervózním roztančení předvedou zatím svého nejlepšího holanďana. Dávají do toho oba vše, co v nich je. Jejich tanec hýří elegancí, razantností a nápaditostí. Skončí udýchaní a šťastní za všeobecného skandování a projevu nadšení. Po odeznění euforie, chtějí být sami. Vydají se na noční rande, které, přes horu citů, nekončí ani pro jednoho z nich dobře. Vracejí se na taneční zábavu do situace, kdy Marcela z neznámé příčiny zkolabovala. V dramatické atmosféře zřetelně vystupuje vztah mezi Marcelou a Radimem, který se Marcely ujímá a odnáší ji v náručí domů. V hrůze a strachu, které Marcelin kolaps provázejí, se v Radimovi aktivuje myšlení a rozhodování dospělého člověka. Ozve se dávné pouto ze školních let, z doby, kdy si s Marcelou přísahali na přátelství.
 Poté, co Radima ujistil lékař, že Marcela bude v pořádku, odjíždí Radim s Vojtou na prázdniny na chatu do Beskyd. Tam oba prožívají nevšední zážitky s Melánií, půvabnou dívkou, která se zjevila jako pohádková bytost, aby rozjitřila jejich city a vášně, a bez otázek, které se nikdo neodvážil vyslovit, jim poskytovala milostné něžnosti, ze kterých oba chlapci ztráceli hlavu. Konec snu způsobil až střet s klukem, bývalým přítelem Melánie, který stál až dosud v pozadí. Kocovinu jedou kluci vyhnat na motorkách do beskydských kopců, kde se Radim svěřuje Vojtovi se svým vnímáním světa, lásky a hlavně představy života, který je před ním.
 Skončily prázdniny a co bude dál? Dá někdo zase dohromady partu, která už před prázdninami byla názorově tak nesourodá? Navíc, začal pofukovat reformistický vítr. Odpovědí pověřil osud Marcelu, která, tajně, navštívila ředitele národního podniku, který měl nad souborem Termafor patronát. Svěřila se s touto návštěvou jen jedinému člověku. Komu? No, komu jinému než Radimovi. Osud malému divadlu přál. Zmíněný ředitel byl sice komunista, ale patřil k těm, kteří už z dálky cítili reformistickou náladu, visící ve vzduchu. Avantgardně smýšlející studenti mu byli blízcí. K proniknutí mezi členy klubu mladých si zvolil tu nejobtížnější, ale zato zaručenou cestu. Pozval k sobě na čaj dva nejradikálnější a vedl s nimi dialog o společenském vědomí, o historii, revoluci a roli studentů v reformistickém hnutí. Jejich nejistotu zlomil v okamžiku, kdy před ně položil scénář hry „Anděl na střeše“, z repertoáru brněnského divadla Večerní Brno. Líná a dýchavičně sípající lokomotiva se zase rozjela naplno a dokonce rychleji, než kdy předtím. Celá řada našich hrdinů začala chodit na vysoké školy. Pocítili v sobě nový rozměr. „Anděl na střeše“ byl pro ně výzvou, ale také arénou, na které se mohli projevit. Nezpomalilo se ani citové zrání. Spíš naopak. V partě začaly vznikat páry. Večírky, oslavy, víno, zpěv a tanec. Jelo se na plné pecky. Kromě několika párů vznikaly i tajné lásky. Sny, touhy, zamilování. To je spojovalo. Nenaplněné lásky harmonizovaly v duši s hudbou. Byli tady Beatles s písničkami jako Love Me Do, From Me To You, byl tady Semafor, Olympic. Do srdcí se drásavě zasekávaly ječivé tóny elektrických kytar a chrapot saxofonů. Hlavy se skláněly nad gramofony s černými vinylovými deskami a srdce někdy tloukla divoce, jindy se málem zastavovala, když se tančilo při magnetogonu.
 Radim tuší, že nic v životě nedostane zadarmo. Ví, co od života chce: lásku. Ví, že bude muset mít co nabídnout. Je romantik, ale realistický. Má slabost pro krásné ženy a ví, že krásné ženy mívají zase slabost pro hezké, šarmantní, chytré a odvážné muže. Takovým se chce, jak sám říká – ve spolupráci s osudem, stát. Pilně studuje, sportuje a zamilovává se. Prožívá milostná opojení a dobrodružství s nejhezčími dívkami v partě. Nejintenzivněji prožívá období, kdy se v klubovně scházejí s Dášou a trénují holanďana. Radim vymýšlí technicky náročné figury, které se těžko zvládají. Učí se spolu i figury, o kterých Dáša říká, že jsou ,hříšné‘, a nedovoluje Radimovi je předvádět na veřejnosti. Radim překypuje touhou, je však nestálý, nerozhodný, a za to platí. Před očima své nejlepší kamarádky Marcely, která vždy stála při něm, a která pod pláštíkem kamarádství skrývá k Radimovi i hlubší vztah, rozehrává Radim milostné hry s Dášou, pak s Pavlínou a znovu s Dášou, hry, které nezvládá, a své lásky, byť nechtě, zraňuje. Radim otevírá Marcele své srdce a svěřuje se jí s tím, jak sám těžce nese své neúspěchy v hledání lásky. Definitivně ztratil obě své favoritky, Pavlínu i Dášu, které si našly partnery.
 Po úspěšném odehrání hry „Anděl na střeše“ se nachyluje k rozpadu divadelního souboru Termafor. Je to opět Marcela, která se pokouší stmelit jejich partu. Do programu prestižního plesu zařadí taneční vystoupení jejich party. Sólové předtančení tance jive má předvést Pavlína se svým partnerem, se kterým trénuje v kroužku společenských tanců v Brně. „Křoví“ jim má při vystoupení dělat několik dalších párů, tančících jednoduchý jive. Mezi tančícími má být i Dáša a Radim, každý však s jiným partnerem. Marcela chce, aby Pavlína na tomto vystoupení zazářila. Jen ona ví, jaké peklo prožívala její kamarádka v dětství díky neuspořádaným poměrům v její rodině. Pavlína se odstěhovala na studentské koleje do Brna, a Marcela si přeje, aby tento večer byl pro Pavlínu skvělým rozloučením s jejich městečkem. Exhibice začíná, Pavlína s partnerem vbíhají na parket za potlesku u stěn se tísnících diváků. Čtyři tanečníci vykročili směrem ke skupince dívek. Radim jde jako první. Zastaví se u dívek, ale místo mu určené tanečnice, bere za ruku Dášu a odvádí ji na parket. Je jako pes, kterého svedl ze správné stopy pach jeho smečky. Díval se Dáše do očí a přenášel svůj záměr i na ni. Oba cítili, že tímto jejich tancem skončí jejich společná cesta na tanečním parketu. Mělo to být jejich vyvrcholení a pak konec, tma. Ale oba také chtěli pokořit neskromnou Pavlínu. To vše je teď spojilo a bylo to silnější než to, co je nedávno rozdělilo. Rozjeli to na plné pecky. Předváděli technické i ,hříšné‘ figury, které nedávno tajně trénovali. Všem bylo jasné, že začal souboj. Pavlínin jive byl ladný, dráždivý, vyšperkovaný jihoamerickými pohyby a připomínal estetické skoky koně při závodě v parkuru. S tím kontrastoval Radim, pohybující se většinou v mírném předklonu na pokrčených nohách a připomínající běžce startujícího z letmého startu. Dáša věděla, o co jde. I ona měla motiv. Chtěla zkrotit toho neústupného, tvrdošíjného a úspěchem posedlého kluka. Chtěla, aby teď, kdy už není jeho, poznal, že ona je lepší než on. Nešlo už vůbec o Pavlínu, šlo jen o ně dva. Napětí, ve které se dlouhou dobu měnila jejich velká láska, dostalo šanci se vybít. Proměnilo se v mohutnou jiskru. Jejich holanďan byl strhující. Byli víc ve vzduchu než na zemi. Radim měl v zásobě figury, které s Dášou trénovali a které prudérní Dáša nikdy nechtěla tančit na veřejnosti. Když je teď vytahoval, bylo to, jako by dával podpásové rány. Dáša je k jeho údivu brala bez mrknutí oka. Pobavený dav tleskal. Radimovi zbývala poslední náročná figura, kterou s Dášou zvládli jen jedenkrát, pak se Radim zablokoval a nedokázal ji zatančit. Dášin provokativní pohled a tleskající dav. To byla výzva. Radim věděl, že teď nebo nikdy. Byl to poslední tanec s Dášou. Poslední šance. Jde do toho a kritickou figuru zvládají excelentně. Tanec skončil. Nastalo probuzení, něco jako studená sprcha. Rozčilená Pavlína odjíždí do Brna. Ještě se zastavuje u Radima s jedinou otázkou: Proč? Radim ví, že tímto ji definitivně ztrácí. Tak jako Dášu. Sprchu výčitek na něj snese i hystericky plačící Marcela. Ani ona nechápe, proč Radim všechno pokazil. Když býval v zajetí blues, z dáli slýchal chraplavé tóny saxofonu a svým klarinetem vypouštěl ze sebe dávivou tíhu, zjevovaly se mu jeho lásky: Marcela, Pavlína, Dáša. Nasával je a žil jimi. Teď je všechny ztratil. Zůstal sám. Z okna kavárny byla slyšet píseň Heartbreak Hotel. Pavlína, Elvis a hotel zlomených srdcí. Za zády uslyšel klapot jehlových kramflíků. Jeho chřípí zachytilo známou vůni. „Co tys mi přišla říct?“ zeptal se, aniž se otočil.
 „Královna je mrtva. Ať žije královna!“ řekla tiše. Vzal ji kolem ramen a kráčeli spolu ke kavárně. Jmenovala se Zdena. Když před půl rokem přišla do klubu, vzala všem klukům dech. Černovláska s perlivým úsměvem, vyzývavá, ale nedobytná. Byla snad jediná z klubu, komu imponoval Radimův neplánovaný taneční souboj s Pavlínou. Byl to i její styl. Napadlo ji, že teď, kdy se od něho všichni odvrátili, potřebuje Radim spřízněnou duši.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář